Kdysi hodně dávno se ve mně něco zlomilo. A zatímco do té chvíle ‚byly holky blbý‘, najednou se to hodně výrazně změnilo. Najednou už to nebyly osoby, s nimiž se nedalo hrát, protože nám klukům připadaly jejich hry nezajímavé, najednou to byly osoby, s nimiž bychom naopak něco do činění mít chtěli. I když jsme si s nimi ani nadále nechtěli hrát na učitelky, na prodavačky a raději ani na svatbu, ale daleko spíše na doktory. Víte, jak to myslím, že?
A od těch dob už mám ženské protějšky v oblibě. Je jasné, že některé víc, zatímco jiné méně, ale mám je rád. A těší mě obvykle jakýkoliv projev jejich přízně nebo dokonce náklonnosti. Protože je to obvykle něco hodně příjemného.
Se ženami mi bylo dobře zejména v dobách, kdy jsem s nimi poprvé začínal randit. I když to obvykle nevedlo až k tomu, k čemu to v pubertálních snech vést mělo, i když jsme se dávali dohromady a zase rozcházeli, jak už tomu tak bývá. Protože už pouhé uvědomování si toho, že mám holku, bylo příjemné. A že to neskočilo v posteli? Co se dalo dělat? Byl jsem rád aspoň za nějaký ten občasný polibek nebo dotek na místech, jež byla na děvčatech měkčí a přitažlivější než na nás klucích.
A když jsem přežil onu dobu, můj vztah k ženám se vyvíjel dále. Opět v pozitivním duchu. Co bych vám měl vyprávět o tom, co se mi začalo stejně jako ostatním klukům také nabízet. A jak to bylo krásné, a to i bez Viagry.
A nakonec jsme se spárovali a začali žít onen běžný rodinný život. Kdy už to není takové, jaké to bylo dřív. Protože to, co tehdy bylo skvělé, postupně zevšednělo, a člověk také musel přestat přelétat z květu na květ a musel se usadit. A tak mám doma své jisté. A když se ta moje nedívá, rád se ohlédnu i po mém nejistém. Jenom tak pro trochu toho potěšení zraku. Nic víc. Protože už jsem vybouřený. Což ale nic nemění na tom, že jsou ženy zajímavé. A vždycky pro mě takové zůstanou.