Když se řekne technika, tak se mi ježí chlupy na celém těle, i když si je vždycky moc ráda oholím. Ale když se řekne technika, tak na to ani moc neslyším. Já se jednoduše v technice vůbec nevyznám a věřte, že třeba když mám si naladit televizi nebo třeba předělat nějaké kanály na televizi, tak je to pro mě jako španělská vesnice. Je to pro mě jako cesta do pekel. Kolikrát říkám doma, ať po mně nechtějí, abych si třeba sama vyměnila žárovku nebo ať nechtějí, abych si něco ladila v televizi. Nebo abych třeba ladila internet nebo počítač a podobně. Já se v tomhle jednoduše nevyznám, ale zase chápu na druhou stranu ostatní a zbytek mé rodiny, že oni stále ke mně nechtějí jezdit a něco mi doma opravovat.
Jenomže já také nechci, aby ke mně chodili stále něco opravovat. Já se za to už stydím. A ostatní mi také dokola opakují, ať si najdu nějakého chlapa, ať nám konečně partnera a aby všechno opravoval on. Jenomže si to jenom představte, co kdyby ani on se nevyznal v technice a vůbec nic by neuměl? Takže bych stejně musela potom volat někoho z rodiny. Povím vám, že je to opravdu velice složité a náročné. Já se totiž bojím, že něco zničím. Nebo že něco udělám špatně a potom ani největší odborník si s tím vůbec neporadí.
Škoda, že jsem tehdy nešla studovat třeba nějakou technickou univerzitu nebo technickou fakultu nebo něco cokoliv jiného, co se týká techniky. A nyní mě napadá, že bych si vlastně mohla udělat třeba nějaký technický kroužek anebo třeba alespoň počítačový kurz. Abych alespoň něco uměla, abych se třeba naučila vyměnit žárovku anebo třeba naladit programy. Momentálně mi nejdou v televizi dva programy, což mě opravdu drásá nervy a štve mě to, protože tam jsou oblíbené seriály, které sleduji, takže bohužel je zase neuvidím. Musím se to asi naučit. Ať si také někdy pomůžu sama.