Být ve společnosti hodných lidí, kteří vás zajímají, tak to je opravdu veliká výhra, protože já jsem vždycky vyrůstala v takové špatné společnosti, tedy ne vždycky, že by to byla špatná společnost, ale ve většině případů se mi nedařilo s nikým skamarádit, protože já jsem hodně velký introvert. Bohužel okolo mě byli samí extroverti, i když jako dítě, jsem se snažila s ostatními vycházet a hrát si s nimi venku, tak stejně vždycky po hodině jsem šla domů, raději jsem se zavřela doma a četla jsem knihy. Jako osmiletá holka jsem neměla téměř žádné přátele a žádné kamarády.
Musím říct, že mě to mrzelo a moji rodinu toho také mrzelo, ale co jsem měla dělat? Přeci nebudu nikoho nutit, aby byl introvert se mnou. Potom na základní škole, někdy ke konci školy, asi v osmé nebo v deváté třídě jsem poznala jednu holku, která k nám přistoupila z jiného města. Hned jak jsem na ni poznala, že je něco stejného jako já, že ona je také introvert. Takže i když introverti jsou nejraději sami, tak jsem se jenom tak alespoň trošku překonala a začala jsem se s ní bavit. Ona ze začátku odmítala, ale nakonec uznala, že vlastně bude nejlepší, když ona si tady u nás ve škole a v novém městě najde spřízněnou duši, všechno to dopadlo skvěle, i když jsme jenom dvě, tak si děláme každá společnost.
Děláme společnost jedna druhé. A podle mého názoru, tohle je opravdu skvělé, protože když alespoň budete vědět a znát další věci, které máte dělat ve společnosti, tak podle mého názoru neuděláte chybu. Když i vy zjistíte, že vaše společnost vám vyhovuje. Kdyby vám vaše společnost nevyhovovala, tak je to opravdu moc smutné. Proto je nejlepší, když vy se prvně dozvíte, s kým chcete být anebo s kým se chcete spřátelit nebo chcete být sami. Je rozdíl být osamocený anebo být rád sám. Já například také jsem někdy ráda sama, třeba když si chci utřídit své myšlenky.