Dnes je cestování mnohem jednodušší, než kdy dřív. Nejenže jsou podmínky volnější, alespoň do většiny států, i ceny se snížily, a je tedy i dostupnější. Není tedy divu, že do cizích zemí jezdí na dovolenou stále více lidí. Valná část z nich se však přitom setkává s takzvaným kulturním šokem. Ten jednoduše znamená, že to, co v dané zemi zažíváme, je natolik odlišné od toho, na co jsme zvyklí, že to pro nás představuje velký problém, se kterým se jen těžko vyrovnáváme.
Samozřejmě nejčastěji to platí v zemích, které se kulturou značně liší od té naší – pokud například přijedete do Egypta, může vás překvapit, že v obchodech u zboží nenajdete cenovky – částku, kterou zaplatíte, si vždy musíte domluvit s prodavačem. A jelikož je to něco, na co nejsme zvyklí, je pravděpodobné, že se přitom budeme cítit velmi nepříjemně. Naproti tomu Egypťan, když přijede k nám, se zase může cítit nesvůj, když musí platit pevně stanovenou částku a nemůže si vyjednat slevu. Ovšem i země, které by nám měly být kulturně blíž, nás mohou překvapit. Například když pojedeme do USA, zjistíme, že velikost porcí je podstatně větší, než jakou máme u nás. Navíc v restaurací je dávání spropitného v podstatě povinné, nehledě na fakt, že servírka/číšník u vás bude v podstatě celou dobu, namísto toho, aby vám pouze přinesl jídlo.
Těchto věcí je samozřejmě mnohem více, a liší se podle jednotlivých zemí. Je tedy otázkou, jak se s nimi vyrovnat. V naprosté většině případů platí pravidlo „když jsi v Římě, chovej se jako Říman“, avšak to není vždy možné – například výše zmíněné velké porce jednoduše nesníme, neboť na ně nejsme zvyklí, a ani to není dobré pro naše zdraví. V takovém případě je však vhodné vše slušně vysvětlit. Rozhodně se však nehodí danou kulturu odsuzovat nebo se jí dokonce smát – tito lidé by totiž také našli mnoho, co jim na nás přijde divné.