Když u nás chceme vyrazit za poznáním, máme v podstatě dvě možnosti. Můžeme se vydat někam do muzea, kde nám na různých exponátech dokumentují zašlé časy, anebo se můžeme vypravit do jiných míst u nás nebo v cizině a poznávat, jak to chodí jinde v dnešní době. Obě tyto možnosti mají pochopitelně své výhody stejně jako nevýhody. Pokud jdeme do muzea, obvykle vidíme jen artefakty jisté doby a vyobrazení dané tématiky, kterou ale už na vlastní kůži nemůžeme prožít, a když cestujeme po cizích krajích, vidíme zase život, ale jenom ten panující v daném okamžiku.
A ani jedna z těchto možností není dokonalá. Jak se o tom můžeme hravě přesvědčit, když se začneme zajímat o názory našich lidí. Kdykoliv totiž někdo začne tvrdit, jak jsme se měli za socialismu líp, ba jak bylo skvěle, jde o ukázkový příklad krátké paměti, milosrdné lži, pomatení smyslů nebo lží. Protože jsme se v té době rozhodně neměli líp než dnes. Jsem oprávněn to tvrdit, protože jsem v oné realitě prožil dlouhých dvacet let.
Jenže když nějakým demagogům hlásajícím polopravdy a lži o socialistickém ráji začneme ukazovat artefakty oné doby, nepřesvědčíme je. Nechtějí se nechat přesvědčit. A když tito jedou do cizích krajů, obvykle konstatují, že je tam draho, a to že by za komunistů…
Prostě mi tu chybí jedna možnost. Kterou bohužel není a zřejmě nikdy ani nebude možné lidem nabídnout. A tím by byla dovolená třeba v bývalém socialistickém Československu. Kdybychom na ni naše lidi posílali, radovali by se tito sice nejprve z dokonalých cen, ale až bychom jim dali k dispozici kapesné jen ve výši tehdejších platů, bylo by po slávě.
Takoví naši turisté by pak bloudili naší zemí a tehdejší realitou a postupně by si víc a víc zoufali. Nejprve když by marně sháněli ubytování v mizerných hotelích, volných, ale přesto ‚plně obsazených‘, protože tamní personál čeká na atraktivnější cizince s pevnější měnou. Pak by skřípěli zuby, až by procházeli mezi poloprázdnými regály obchodů a nechávali si nadávat otrávenými prodavačkami, že když chtěli chleba a mléko, měli si přivstat, protože nebude obchod riskovat, že mu to zbude. Naše lidi by otrávilo ono věčné čekání ve frontách na něco bez záruky, že na ně ještě dojde, cítili by se méněcenně, až by je vyprovodili z trochu lepšího Tuzexu, protože nemají valuty ani bony. A až by sháněli někoho na jeho pracovišti a našli ho tam povalujícího se nebo líného pro ně něco udělat, případně by ho tam nenašli, protože si v pracovní době odběhl něco vyřídit… Služby by našince šokovaly ještě víc a třeba večery trávené u černobílé televize a některého z dvou našich televizních kanálů by nebyly také to pravé. A třešničkou na dortu by pak mohlo být hodně nepříjemné popotahování, kdyby si takoví turisté dovolili něco a hlavně někoho kritizovat, zejména někoho výše postaveného…
Až by dostali od národního výboru důtku nebo se o ně dokonce začala zajímat tajná policie, před kterou by nebylo úniku přes zadrátované hranice, rádi by i ti největší propagátoři oněch starých zlatých časů předčasně ukončili dovolenou a vrátili se raději k nám, do našich časů.