Když si ve Spojených státech amerických koupíte alkohol, automaticky vám ho strčí do neprůhledného sáčku. To abyste uvedenému zboží nedělali jeho viditelným nošením reklamu. A opilství na veřejnosti se tam zpravidla netoleruje.
Když si chcete koupit alkohol v Jižní Africe, také vám na něj automaticky dají nějaký ten sáček nebo tašku. A můžete si ho koupit jedině ve specializovaných obchodech, které jsou o víkendech zavřené. A jedinou paradoxní výjimkou je tu skutečnost, že si tamní vinaři vydupali, že víno není bráno jako alkohol, že je to oficiálně potravina a jakožto takové se smí prodávat i v samoobsluhách, ovšem s tím, že je jeho prodej zakázán v neděli.
V některých muslimských zemích je pak alkohol vysloveně zakázaný a trestný, jakožto záležitost jsoucí v rozporu s tamním islámem. A i když si ho přivezete z ciziny, zavřou vás.
Když si chcete koupit alkohol u nás, nejste omezeni skoro v ničem. Nemusíte ho nijak skrývat, nemusíte si pro něj do speciálního obchodu, co se týká dovozu, můžete si ho přivézt, kolik jenom chcete, samozřejmě s tím, že u většího množství bude chtít náš tatíček stát podíl v podobě zdanění a cla. A nejednou se nedodržuje ani zákonem daná věková hranice osmnácti let, od níž smí být oficiálně lidem prodáván. A obchodníci ho komukoliv rádi prodají, protože je významným zdrojem jejich příjmů. Říká se, že potravinářské obchody nevydělají na ničem tolik jako na alkoholu.
Netvrdím, že je to správné u nás, v Americe, JAR nebo islámském světě. Všechno má svá pro a proti. Ale za sebe si myslím, že naše řešení je to nejhorší z těch výše uvedených. Protože už máme podle oficiálních statistik v našich řadách celých deset procent alkoholiků, a i ti, kdo alkoholiky nejsou, dokážou nadělat spoustu problémů. V dopravě, zdravotnictví, záležitostech veřejného pořádku… A už dávno se ví, že to nenahradí ani daně z alkoholu, které nejsou dost vysoké. A nikdo proti tomu vlastně nic nedělá. Což mi připadá natolik smutné, že to asi půjdu zaplašit nějakým tím panákem.