Každý z nás lidí je svým způsobem unikátní. Každý má svůj vlastní svět a své vlastní podmínky a postoje, jež ho odlišují od ostatních. Ale pokud se my rozdílní lidé sejdeme na jednom místě, musíme spolu nějak žít. Musíme tvořit určitou společnost, ve které musíme akceptovat i vůli těch ostatních, a naopak nejednou prosazovat vůli svou. Jinak už to nejde, protože ten, kdo nezapadne, nemívá na růžích ustláno a nejednou udělá nejlépe, když se pokusí splynout se společností jinou, cizí. My Češi jsme právě jednou z takových společností. Máme často i hodně rozdílné názory a postoje, a tak zákonitě dochází i k nesvárům, i ke třenicím, i k rozbrojům. Ale jednou jsme Češi, a tak se musíme této skutečnosti přizpůsobovat, abychom mohli Čechy i zůstat.
A co nás jako společnost v dnešní době rozděluje? Myslím, že neřeknu nic objevného, ale přesto jsem si to tu dovolil aspoň v krátkosti sesumírovat.
- Někteří z nás si žijí dobře nebo jsou aspoň spokojení s tím, co mají. Ale je tu i spousta těch, kdo chtějí víc. A to třeba bez ohledu na to, že je to nedosažitelné, případně že je to na úkor jiných nebo na dluh nás všech.
- Někteří z nás chtějí být sami svého štěstí strůjci, zatímco jiní by se nejraději nechali jako malé děti vodit za ručičku.
- Někteří u nás vítají třeba imigranty, zatímco jiní jsou proti těmto, případně proti některým z nich. A jak ti, tak i oni mají své někdy oprávněné a někdy i zcela mylné argumenty pro své názory.
- Někdo z nás je nejraději, když může sedět doma jako pecka, nikdy nikde nebyl a svět je mu ukradený, zatímco jiní zcestovali třeba i světa kraj.
- Některým stačí ke spokojenosti i jenom málo, zatímco jiní nemají nikdy dost, a to ať už jde o cokoliv.
- A někdo si užívá svobodu, zatímco jiný by byl nejraději, kdyby nás mocní zase obehnali ostnatým drátem železné opony.
A co je na tom dobré? Aspoň to, že můžeme svůj osud ovlivňovat. A snad ho dokážeme ovlivnit vždy tím správným nebo aspoň správnějším směrem.