Když se na počínání politiků díváme, vždycky najdeme hodně toho, co se nám nelíbí. A tak se tito už dávno stali vděčným tématem k rozhovorům a objektem, do kterého se může z nějakého důvodu navážet snad kdokoliv z nás. Ať politici učiní cokoliv, je někdo, komu tím znepříjemní život nebo komu se to aspoň nezamlouvá. To je jisté, na rozdíl od toho, zda je někdo týmiž rozhodnutími politiků i uspokojen.
Inu, není na světě člověka, který by dokázal splnit přání všech. A protože už je dávno pryč doba, kdy měli politici dobrý zvuk, protože se za ně volili ti, kdo aspoň navenek působili dojmem těch nejlepších z nejlepších, zaznívá kritika odevšad. Od kohokoliv, komu tito vládnou.
A přiznejme si, že je taková kritika obvykle opodstatněná. Některým obyčejným lidem se nežilo a nežije právě nejlépe, tito neměli a nemají nijak skvělou životní úroveň. A protože jsou politici těmi, kdo řídí stát, mají takoví lidé názor, že se o ně musí ti nahoře postarat. A vyžadují to, ať už právem nebo spíše ne. Jiní lidé ale naopak vidí, jak zeje státní kasa prázdnotou, a chtějí, aby politici dobře hospodařili, tedy aby přestali se zbytečnými výdaji. A pak se jim zase nelíbí, jak ti nahoře příliš podporují ty, kdo se sami neuživí, byť by mohli.
Někomu se nelíbí, že politici odírají plátce daní, zatímco jiní by chtěli skoncovat s drahotou nebo domnělou drahotou třeba tím, že se více zdaní ti bohatí, aby se jejich jmění přerozdělilo chudým. Někdo by chtěl větší podnikatelskou svobodu, kterou by měli vládnoucí politici garantovat, zatímco jiný by chtěl státní zásahy do ekonomiky, kterými by se tato stala přívětivější pro nepodnikající lidi. A podobných rozdílů v názorech nás lidí je dost a dost. A tak se politici nikdy nezavděčí všem.
A je škoda, že my lidé často nejsme soudní. Když je vážně zle, zvolíme si někoho lepšího, ale jakmile zjistíme, že tento nedělá to, co by se nám líbilo, vracíme se k populistům. Kteří hezky slibují, ale dopadne to pod jejich vedením špatně.